Jak se zbavit chlorové pachuti kohoutkové vody?

Kohoutková voda v Česku je běžně pitná a pachuť chloru dokáže odstranit několik jednoduchých způsobů. Rozdíl je v tom, kolik času, peněz a péče vyžadují. Rychle pomůže chlazení, nejpohodlnější je filtrační konvice, nejlevnější odstátí. Srovnání možností níže ukazuje, co kdy použít, a také to, co chlor vlastně dělá ve vodě.

Proč voda chutná po chloru

Voda se na cestě od zdroje ke kohoutku dezinfikuje, aby se nerozmnožily mikroby v potrubí. Chlor tak ve vodě zůstává ve stopovém množství a lidé s citlivým čichem ho cítí, hlavně v teple nebo po opravě rozvodů. Chuť se mění podle místa a ročního období. Provozovatel vodovodu zveřejňuje rozbory vody a na požádání poskytne informace.

V České republice se pitná voda sleduje podle hygienických požadavků a provozovatelé vodovodů ji kontrolují a zveřejňují výsledky. Chlor se přidává ve velmi malém množství, aby voda zůstala nezávadná i na cestě potrubím. Zápach může způsobit také starší domovní rozvod nebo zbytky v kohoutku, takže pokud pachuť vnímáte jen u jednoho kohoutku, zkuste na minutu pustit vodu a vyčistit perlátor.

Odstátí a převaření

Voda ponechaná několik hodin v otevřené nádobě ztratí část chloru, který se z ní uvolní do vzduchu. Je to zadarmo, ale vyžaduje plánování a nádobu uchovat čistou a v lednici, aby se v ní nemnožily bakterie. Převařením se chlor odstraní rychleji, ale voda chutná méně svěže a musí vychladnout.

Odstátí funguje jen u chloru, ne u všech látek, a delší stání vody v teple vede k množení bakterií. Proto vodu stáčejte do čisté lahve, uzavřete a dejte do lednice, nejlépe spotřebujte do jednoho dne. Převařená a zchlazená voda se lépe hodí na vaření, kávu a čaj než k pití, protože při varu mizí rozpuštěný vzduch a chuť se zplošťuje. Samotné převaření nezbavuje vodu všech nečistot.

Filtrační konvice a filtry

Konvice s aktivním uhlím odstraňují chlor a zlepšují chuť i vůni. Kartuše se musí vyměňovat podle návodu a nádobu je třeba pravidelně čistit, jinak se uvnitř mohou množit mikroby. Filtr na kohoutek nebo pod linku stojí víc, ale pohodlněji pracuje. Žádný filtr nemá zázračné účinky, jeho přínos je v chuti.

Způsob	Náklady	Pohodlí	Na co dát pozor
Odstátí	žádné	nízké	čistá nádoba, lednice
Převaření	energie	střední	chuť je plošší
Konvice s uhlím	kartuše	vysoké	včasná výměna, mytí
Filtr na kohoutek	vyšší pořízení	vysoké	údržba podle návodu
Chlazení s citrusy	nízké	střední	jen maskuje chuť

Při výběru filtru zvažte spotřebu vody v domácnosti a to, kolik kartuší musíte ročně vyměnit. Filtr s aktivním uhlím zlepší chuť a pach, ale nezbaví vodu všech látek a neslouží k úpravě závadné vody. Po dovolené nebo delší nepřítomnosti vodu z filtru nepijte, nejdřív ji vylijte a kartuši propláchněte. Zkontrolujte, zda je materiál určen pro styk s potravinami.

Chlazení a citrusy

Studená voda chutná čistěji, protože chlor je v teple výraznější. Plátek citronu, okurky nebo snítka máty chuť zakryjí, i když nic neodstraní. Je to dobrá cesta pro děti, které čistou vodu odmítají, a pro léto.

Chuť můžete doladit i jednoduchou karafou s kostkami ledu, mátou, plátky okurky či pomeranče. Sladké šťávy nepřidávejte, aby voda zůstala nápojem bez cukru. Do školy nebo do práce si vezměte vychlazenou lahev, protože studená voda se pije snadněji a chlor se v ní projeví méně. Pokud děti vodu odmítají, nechte je vybrat si vlastní lahev a ozdobu.

Kdy se poradit

Pokud voda zapáchá jinak než po chloru, je zakalená, barevná nebo má zvláštní chuť, nepijte ji a kontaktujte provozovatele vodovodu. Pro přípravu kojenecké stravy a při zdravotních otázkách se řiďte radou pediatra. Domácí studny kontrolujte rozborem vody, protože tam žádný provozovatel neodpovídá.

Kojenecká výživa a nemoci patří k situacím, kdy se vyplatí zeptat lékaře. Pro přípravu umělého mléka se někdy doporučuje vodu převařit, ale jen podle pokynů pediatra a výrobce. Lidé s oslabenou imunitou by se měli informovat u lékaře, zda je pro ně kohoutková voda bez dalších opatření vhodná. Provozovatel vodovodu navíc oznámí, pokud se kvalita dočasně zhorší, a poradí, co dělat.

Zdroje

• Státní zdravotní ústav
• Ministerstvo zdravotnictví ČR