Stravování zedníků a řemeslníků

Dnešní doba sebou přináší mnohé změny, nejen v chování, ale i v přístupu k jídlu. V minulém století bylo normální, když byly rozděleny ženské a mužské práce. Stejné to bylo i s jídlem. Většina mužů měla potřebu jíst denně maso a pořádnou přílohu, méně zeleniny nebo vůbec a s ovocem to bylo stejné. Postupně, jak se měnila doba, měnily se i názory obou táborů, mužů a žen. S příchodem nových druhů prací, která muže posadila na židli, se změnil i jejich náhled na jídlo. Už to nebyly talíře přecpané masem a knedlíky, ale začali svoje porce zmenšovat. Bylo to podmíněno i tím, že nevydají tolik energie při práci, jako muži, kteří těžce fyzicky pracují. I s příchodem jiných kuchyní do naší republiky, s příchodem nových chutí, ingrediencí a nových potravin, se začali i muži stravovat jinak. Někdo má dokonce tak oblíbenou cizí kuchyni, že se jí stravuje více, jak českou. Mnohdy i výhradně. Co ale zůstává faktem, je to, že řemeslníci a zedníci, kteří jsou denně na nohou na stavbě, nosí těžké věci, které ke své práci potřebují, ať již je to nářadí nebo stavební pomůcky, a kteří pracují za jakéhokoli počasí, vydají více energie, a tudíž musí více jíst. Tito muži, kteří pracují v obrovských horkách, stejně jako za deště nebo ve velké zimě či ve větru, nenasytí zelenina ani ovoce. Naopak bývají milovníky klasické české kuchyně. Poctivou hustou polévku, pořádný kus masa a dvojitou porci knedlíků nebo brambor. To si většina těchto řemeslníků dává, to je nasytí a dodá jim sílu k další práci. Na svačiny si většinou dají vařené maso nebo řízek, ale také různé uzeniny. Salámy, párky a několik rohlíků nebo krajíců chleba. K tomu často nechybí alkoholické nebo nealkoholické pivo.